Francouzská riviéra

Oblast Francie u Středozemního moře je označována jako Francouzská Riviéra, nebo také jako Azurové pobřeží. Tato oblast je hojně navštěvována turisty a to nejen pro své pláže a místa vhodná k rekreaci u moře, ale také pro své nepřeberné množství zajímavých míst – větších měst, jako je například Nice, nebo Cannes, či menší vesničky a městečka, jako je například Saint-Tropez, nebo Menton. Tuto oblast typickou svými křivolakými uličkami, paláci, luxusem, vůní květin a azurovým mořem ročně navštíví miliony návštěvníků. Zdejší mírné a zdraví prospěšné podnebí objevili Angličané na začátku 19. století a svými četnými návštěvami udělali z měst Nice, Cannes a Hyéres vůbec první mezinárodní střediska cestovního ruchu. Oblast zahrnuje skoro 300 km dlouhé pobřeží od Mentonu u italských hranic po Cassis nedaleko přístavu Marseille. Návštěvníci této oblasti také často zavítají do přilehlého Monaka, což je druhý nejmenší suverenní stát světa.

Nice

Nice je hlavním střediskem Azurového pobřeží a také pátým největším městem Francie. Má přes 344 tisíc obyvatel a aglomerace přesahuje půlmilionovou hranici. Nice je celoevropsky významným turistickým střediskem, každý rok Nice navštíví přes 4 miliony turistů z celého světa. Letiště Nice je druhé největší a nejvýznamnější francouzské letiště po letišti v Paříži.

Nice žije bezpočtem kulturních a společenských akcí všeho druhu, největší akcí roku je však únorový dvoutýdenní masopustní karneval. Jeho počátek se datuje do 13. století, avšak značné okázalosti tato událost začala nabývat od roku 1873. Karneval se vyznačuje průvodem masek a alegorických vozů, vrcholí v masopustní úterý, kdy se symbolicky upálí král karnevalu a vypukne velkolepý ohňostroj.

Anglická promenáda je 5 kilometrů dlouhý bulvár lemovaný palmami. Promenáda je pojmenována po usedlících z Anglie, kteří zaplatili její výstavbu. Promenáda probíhá podél veřejných i soukromých pláží. Dnes za pěší promenádou následuje silnice, lemovaná luxusními hotely, bary, restauracemi, galeriemi a prestižními obchody. Zhruba v polovině promenády stojí Hotel Negresco, který patří ke skvostným stavbám ve městě. Tento velkolepý hotel vybudovaný ve stylu bell époque pro rumunského hoteliéra a manažera kasina Henri Negresca byl postaven v letech 1906 – 1912.

Staré město s operou, několika tržišti, obchody a restauracemi, bylo po několik desetiletí zanedbáváno a téměř se změnilo v chudinskou čtvrť. Dnes však opět pulzuje životem, úzké uličky staré domy postavené v italském stylu doplňují typickou jižní atmosféru, která okouzluje návštěvníky. Místní opera Theatre Municipal, byla po požáru v roce 1881 přestavěna ve stylu Pařížské opery. Za operou začíná široká třída Cours Saleya, ne které se koná květinový trh, s vyjímkou pondělí, kdy se zde prodávají starožitnosti. Asi uprostřed se otevírá náměstí Pierre Gautier, kterému dominuje obrovský Palais des Ducs de Savoie, dnes známý jako Palais de la Prefecture. Tento palác byl postaven v roce 1559 pro savojskou dynastii. Na protější straně náměstí stojí Chapelle de la Miséricorde, proslulá svým nádherným barokním interiérem. Na centrálním náměstí Place Rosssetti stojí barokní Cathedrale Ste-Reparate, která byla postavena v letech 1650 – 1680. Tato katedrála je zasvěcena mučednici a patronce města Nice, Sv. Reparatě, která zemřela ve svých čtrnácti letech ve 14. století ve Svaté zemi. Do Nice ji dle legendy přivezli andělé na lodi zdobené květinami. Nejpůsobivější stavbou staré čtvrti je Palais Lascaris, který byl postaven na způsob janovského paláce v roce 1648 jako městská rezidence šlechtického rodu. Palác se štukovou výzdobou vyniká bohatými dřevěnými doplňky, vzácnými vlámskými tapisériemi, krásnou nástropní malbou, neobyčejnou fasádou a monumentálním mramorovým schodištěm. Centrem čilého obchodního ruchu je Place St. -Francois, kde se každý den s vyjímkou pondělí koná rybí trh.

Menton

Toto nejteplejší město Francouzské riviéry je jen cca 2km vzdálené od hranic s Itálií. Prosperujícím letoviskem se Menton stal poté, co se v něm usídlil Lord Brougham, kterému se zdálo, že zde našel vhodné místo na trávení zimy. Dodnes je Menton oblíbený sídlem starších Britů. Díky své poloze je zde slyšet často italština a mnoho restaurací i vaří severoitalskou kuchyni.

Známým obyvatelem města je mnohostranný umělec Jean Cocteau, který zde osobně založil muzeum svého díla, které je dodnes hojně navštěvováno. Cocteau také svými malbami vyzdobil v místní radnici Svatební síň.

Místní městská tržnice je proslulá nabídkou čerstvých humrů, ryb a raků, ale také zeleniny a ovoce – obzvláště citrusů – Menton se pěstováním citrusů a hlavně citronů proslavil. To je také důvodem, proč se zde každoročně koná Festival citrusů – po karnevalu v Nice druhá největší slavnost na riviéře. Během třítýdenního festivalu přijíždí do Mentonu na 200 000 návštěvníků a obdivují alegorické vozy a zahrady ozdobené citrony a pomeranči. Jako místní specialitu ochutnejte „tarte au citron mentonnais“, což je vynikající koláč.

Staré město je postavené převážně v italském stylu a rozhodně stojí za procházku. Kostel St. Michel – Archange, je největším barokním chrámem v celé jižní Francii. V interiéru Vás zaujme dřevěná socha patrona města – Sv. Michala a oltářní obraz, zobrazující světice, v jehož pozadí je namalována monacká skála.

Monaco

Monacké knížectví je se svou rozlohou 1, 95 km² druhým nejmenším suverénním státem na světě. Dělí se na čtyři obvody: Monaco-Ville, ležící na skalnatém výběžku vystupujícím daleko do moře, Monte Carlo, slavné svým kasinem, La Condamine, přístavní a obchodní čtvrť a Fontvieille, průmyslová čtvrť na západním okraji území. Pouze 5 000 z 30 000 obyvatel jsou Monačané, zbylou část tvoří Francouzi, Italové a další. Se svou hustotou zalidnění se Monako řadí na 2. místo na světě.

První osady na území Monaka založili již Féničané, pak byla tato oblast v držení Řecka, Kartága a Říma. Roku 1215 tu založili pevnost Janované, o kterou se svářili rodiny Guelfů a Ghibelilinů, až nakonec v roce 1297 zvítězili Guelfové, které vedl Francois Grimaldi. Ten dle legendy oklamal stráž pevnosti tím, že se převlékl za františkánského mnicha a v momentě, kdy mu byly otevřeny vrata, vykřikl znamení pro svůj oddíl ozbrojenců, kteří po krátkém boji pevnost ovládli. Tak se stali Grimaldiové vládci Monaka. Později vláda Monaka přecházela na různé linie rodu Grimaldi, až přešla na jiné rody, které ovšem dále používaly a používají jméno staré dynastie Grimaldi. Nezávislost Monaka byla uznána poprvé francouzským králem Karlem VIII. v roce 1489. Během francouzské revoluce byla vládnoucí rodina uvězněna, ale v roce 1814 se Grimaldiové vrátili po podpisu Pařížské smlouvy. V roce 1911 byla absolutní monarchie změněna na konstituční monarchii, kterou v roce 1962 reformoval kníže Rainer. Ten také území rozšířil o 20 procent a se svou ženou Grace Kelly se zasloužil o popularitu státu a trvalý zájem médií. Po smrti prince Rainera nastoupil na trůn v roce 2005 jeho syn Albert II., který vládne dosud. Příliv milionářů do Monaka nastal po otevření kasina kolem poloviny 19. století. Dnes se podíl kasina na státních příjmech snížil na 4 procenta, hlavní část zisku přináší státu celoroční cestovní ruch, důležité je také bankovnictví, pojišťovnictví a chemický průmysl. K cestovnímu ruchu přispívá závod Formule 1 „Velká cena Monaka“, který se zde každoročně koná poslední týden v květnu. V Monaku se nevybírají přímé daně, pouze Francouzi podléhají francouzským daňovým předpisům. S Francií je Monako spojeno hospodářskou, měnovou a celní unií. Na hranicích Monaka neprobíhají kontroly.

Nejzápadnější a nejmladší částí Monaka je Fontvieille. V místním komerčním centru se nachází tři muzea: Muzeum známek a mincí, představující čtyři staletí monackého mincovnictví, Muzeum starých vozů, která zahrnuje sbírku knížete Rianera a Námořní muzeum, kde je k vidění sbírka Rainerových modelů starých lodí. Na nejzazším západním kopci městského skaliska se rozkládá Zoologická zahrada s exotickou zvěřenou a krásnými výhledy na moře a mys d´Ail. Nad touto čtvrtí se také nachází Botanická zahrada – Jardin Exotique, která se pyšní velkým množstvím tropických, subtropických a pouštních rostlin, hlavně kaktusů a sukulentů. Celá čtvrť Fontvieille je plná zeleně, Unikátem je růžová zahrada kněžny, ve které roste přes 4 000 růžových keřů ve 200 odrůdách. Moderní a luxusní stadión Stade Luis II. byl otevřen v roce 1985. Konají se zde mezinárodní sportovní soutěže a své zápasy tu hraje monacký fotbalový tým AS Monaco, který se účastní nejvyšší francouzské fotbalové ligy.

Monaco-Ville je nejstarší částí knížectví. Soustřeďuje se kolem Knížecího paláce na skalnatém výběžku a mezi místními je část nazývána „Le Rocher“ – skála. Tato část se může pochlubit malebným Starým městem s křivolakými uličkami. Nachází se zde turisty vyhledávané objekty, jako je Knížecí palác, katedrála a Oceánografické muzeum. Knížecí palác stojí na místě janovské pevnosti ze 13. století. Rodina Grimaldiů sice v paláci přebývá, ale od června do října turistům umožňuje prohlídky svého sídla, jejichž součástí je návštěva velkolepého nádvoří ze 17. století s mramorovým schodištěm a zdobeným ochozem. Turisté také mohou navštívit nádherné komnaty paláce, plných cenného nábytku a obrazů od van Loa, Brueghela a Tiziana. Před palácem se po celý rok každý den v 11:55 koná barvité střídání stráží za doprovodu vojenské hudby. Nedaleko od paláce se nachází monacká katedrála Neposkvrněné Panny Marie, stojící na původním místě kostela Sv. Mikuláše ze 14. století.. Katedrála postavená v románsko-byzantském stylu pochází z 19. století, vysvěcena byla v roce 1884. Stavební materiál se čerpal z masívu La Turbie. V katedrále jsou hrobky dynastie Grimaldiů, včetně Rainera II. a jeho ženy Grace, jejíž hrob je umístěn za oltářem a vždy je pokryt čerstvými květinami. V pravé příční lodi katedrály se nachází zajímavé retabulum, které vytvořil Loius Bréa. Další zajímavostí je biskupský trůn z bílého mramoru z Carrary. Od katedrály lze po třídě Saint-Martin dojít k Oceánografickému muzeu. Muzeum založil v roce 1910 kníže Albert I., který podstatnou část svého života strávil na moři. Muzeum spravoval až do své smrti známý průzkumník podmořského života Jacques-Yves Cousteau. V devadesáti akváriích plave tisíce druhů ryb, dále želvy, lvouni a korálnatci, nachází se zde také žraločí laguna.

Mezi Monaco-Ville a Monte Carlem se rozkládá obchodní čtvrť La Condamine. Pro tuto část Monaka jsou typické výškové budovy a rozlehlý přístav, ve kterém po celý rok kotví luxusní jachty. La Condamine působí nejcivilnějším dojmem, nachází se zde mnoho obyčejných obchodů, městská tržnice a vlakové nádraží. Z památek vyniká Kostel Sv. Devoty, patronky Monaka a knížecí rodiny. Dle legendy byla Devota křesťankou, která chtěla šířit víru v Monaku, byla však zabita a její těla připlulo v loďce do Monaka. Na její počest se každoročně 26. ledna za soumraku za účasti knížecí rodiny spálí před kostelem loďka.

Nejluxusnější čtvrtí je Monte Carlo, jehož dominantou je majestátní kasino. Tento podnik nechal postavit kníže Karel III., aby do knížectví nalákal bohaté lidi a zvýšil tak prosperitu své země. Jeho plán fungoval, pět let po otevření kasina byly v Monaku zrušeny daně. Grand Casino ve stylu Belle Époque vybudoval v roce 1878 Charles Garnier, autor pařížské opery. Budova má dvě věže, zajímavé vstupní schodiště, hrací sály, které se dělí na tzv. soukromé a evropské. Je důležité dbát zde na určité pravidla, včetně správného oblečení. Interiéry kasina jsou rokokově vyzdobeny freskami, basreliéfy, zrcadly a pozlaceným mahagonovým obložením. Budova kasina je spojena s budovou opery, jejíž interiér je také honosně vyzdoben. Již sto let se v ní konají koncerty, operní a baletní představení na světové úrovni. Nad podzemním parkovištěm jsou rozlehlé parky, doplněné honosnými fontánami. Před kasinem se rozléhá palmami lemované Place du Casino, na kterém najdeme kromě dalších kasin také luxusní palácové hotely, z nichž nejznámější je Hotel de Paris. Mezi mořem a kasinem stojí moderní budova Kongresového centra, k vidění je tu například mozaika od Vasarélyho Nebe, moře, země. Další zajímavou budovou v této čtvrti je vila Sauber, ve které sídlí Národní muzeum panenek a automatů, architektem je opět Charles Garnier. Monte Carlo se také pyšní honosnými zahradami, které se rozléhají za kasinem, přímo nad tunelem, kterým vede trasa závodu Formule 1. Jednou ze zahrad je Japonská zahrada, jejíž autorem je japonský architekt Ysuo Beppu. Vybudování této zahrady bylo snem kněžny Grace, bohužel se splnil až po její smrti. Nedaleko se nachází kostel Sv. Karla s třicetimetrovou zvonicí, jehož hlavní loď zdobí lustr, který byl původně umístěn ve zbrojnici Knížecího paláce.